ZÁJEZD DO DOLOMIT
Ochutnávka etap Giro Italia V prvních prázdninových dnech se užší parta našeho oddílu vydala do Italských Dolomit prozkoumat proslulé lyžařské středisko Sella Ronda za letního počasí a vyzkoušet si tak průsmyky loňského Gira. Již dříve ověřeným strategickým místem byl penzion „Marisa“ asi 2km pod městečkem Arabba. Výchozí bod s nadmořskou výškou 1550m a terén v okolí penzionu s kousíčkem relativní roviny umožňoval pokojné návraty po nastoupených metrech, o které nebyla nouze. Každá vyjížďka v sobě ukrývala zhruba třicet mcelských kopců. Komfortní prostorná terasa se osvědčila ve všech směrech jako jídelna, čítárna, dílna i bar s možností dokonalého relaxu. Alpská bystřina pod penzionem, střežená místní veverkou zase posloužila jako improvizovaná kryokomora po dojezdu „etap“. Slunce objednané Pepou hřálo příjemně po celé čtyři tréninkové dny od rána do večera, dokonce na každém z osmi průsmyků a tak došlo i na kafíčko s dortíkem. Rychlostní průměr se ani jeden den nepřehoupnul přes 21km/h a to i přes topspeed 87km/h při sjezdu z ledovce Marmolada, v místě, kde při opačném směru jízdy se na tachometru přetlačovala sedmička s osmičkou. Nápisy na silnici se jmény Riis, Pantani, Nibali… při výšlapu na Giau motivovaly i deprimovaly zároveň, protože našeptávaly, že teprve někde tady začíná cyklistika. Dalo by se psát dál a dál, ale lepší je to vyzkoušet na vlastní kůži. Prostě, pro vyznavače silniční cyklistiky zážitek na dlouhou dobu. Pro turistu z Polabí nevšední podívaná, zrovna tak nejspíš i pro vášnivého geologa. Sečteno a podtrženo, v číslech zprůměrováno na čtyři osoby: najeto 320km, nastoupáno 7,8km, 0 defektů, vypito 23 plzní, 19 kozlů a 4 lahve vína. Všichni živí a zdraví, a dá-li Bůh, na přes rok repete. Nevím, jestli si dovolit drtek mě vlastní, sentimentální subjektivity, která sem nepatří. Ale protože článek bude číst asi tak pět lidí, tak si jí klidně dovolím. Cyklisty krajináře by mohlo zajímat, co se mi po návratu mlelo v hlavě při první vyjížďce domovinou a jak proběhlo přešaltování z okázalých alpských velikánů na naše oblé brdečky. Trochu jsem se bál, po té vizuální extázi plné úchvatných panoramat, že v naší skromné a tisíckrát prokřižované krajině nebude na co koukat, že bude na kole nuda. Opak byl pravdou, a když jsem u Kouřimi mezi obilnými poli projížděl kolem zaprdlého Lechova kamene, viděl jsem v něm víc, než v dvoukilometrové dolomitové stěně. To je rozdíl mezi formou a obsahem, mezi vystajlovanou sexy blondýnou a nenamalovanou natur-kočkou. Doma je doma. Po sportovní stránce jsem i přes únavu a jednodenní odpočinek ocenil, že naše vyvýšeniny přejíždím na úplně jiné převody a jinou rychlostí než obvykle. Škoda, že síla a možná nějaká červená krvinka navíc do čtrnácti dnů vyšumí.
Zdraví Marek Krejčík
Autor : Marek Krejčík
GALERIE FOTEK ZE ZÁJEZDU
ÚČASTNÍCI ZÁJEZDU
-
Marek Krejčík
#8
-
Katarína Krejčíková
#9
-
Josef Michl
#13
-
Roman Novák
#62
Komentáře
Jak vložit komentář k článku?
Pro vložení veřejného vzkazu je nutné přihlášení z důvodu zamezení vkládání vzkazů od anonymních přispěvovatelů. Přihlásit se můžete prostřednictvím komunitních sítí Facebook, Twitter, Google a Disqus, anebo vložením svého jména, e-mailu a příspěvek poslat jako host.
Prosíme o vkládání příspěvků bez vulgárního podtextu a rasové diskriminace. Tyto příspěvky budou neprodleně smazány.
739 012 960
